Something has badly gone wrong with me / Livin’s not hard, it’s just not easy / Always keepin’ the dogs off

Stay (Scraps at Midnight)

Pamatuju si, jak jsem v tý šílený temnotě začátku roku 1999 stál na tramvajový zastávce v Revoluční, žmoulal v ruce půjčený první tři jeho sólovky a prostě věděl, že to bude ono. Stejně jako o půl roku před tím se Sweet Oblivion a Dust od Screaming Trees. Byla to muzika, se kterou se ty roky daly přežít, stejně jako Hüsker Dü a pár dalších.

A když už pak bylo líp a ty sólovky už jsem tolik nepotřeboval, pořád tu se mnou byly Dollar Bill, Winter Song, All I Know, Sworn and Broken, Night Comes Creeping… A časem přicházely kolaborace v čele s Feel Like Going Home. Po Bubblegum mě jeho vlastní věci už tak nebavily a když jsem na něj mohl kdysi dávno v Seattlu zajít naživo, nešel jsem, ale tak nějak se mnou byl furt: prakticky pořád mám v autě připravený Sweet Oblivion, párkát jsem na Facebooku jakože z legrace připomněl, kolik zrovna let to už uteklo od jeho vydání, tou Revoluční v posledních letech jezdím každou chvíli a skoro vždycky si vzpomenu na ten leden tehdy.

A tehdy cestou dolů ke Columbia River jsem se v zapadákově Ellensburgu taky stavil jen kvůli němu. To venkovský hřiště z klipu k Nearly Lost You jsem nehledal, stačilo mi pocourat “centrem” a myslet na něj. A na ten leden tehdy. A na to, jak dlouhou cestu jsem ušel. “Všechno se to valí jako omlácený ford z 50. let, ztěžka a přitom se zvláštní melancholickou lehkostí, jako člověk, který celý život zvedá nohy z bláta; a pak najednou přijdou momenty křehké jako rozmlácené kostelní okno.”