Tohle je prázdná věta

Když jsem začal před dvaceti (sic, ty vole!) lety psát blog, bylo to z čisté bujnosti a zvědavosti. Vydrželo mi to sedm a půl roku. V záhlaví jsem měl myslím jednu dobu rádobyvtipně napsáno něco jako “pozor, tyto stránky obsahují názory!”. Bylo to v době, kdy sociální sítě ještě téměř neexistovaly, rozmazávat názory po internetu nebylo tak jednoduché a nemohl to dělat každý pologramota. Na sociální sítě své názory ze zásady téměř nedávám, ale v poslední době ve mně bobtná pocit, že bych na ně nějaký prostor upotřebil – takový, kde by na lidi nevyskakovaly podle vyňuňaných algoritmů, nýbrž takový, kam by za nimi lidi museli chtít jít sami nebo by je tam dovedl vyhledávač. Vracím se k blogování v (technologicky) dost jiné době než byla tenkrát a nejen proto ani neresuscituju starý název a původní doménu. Ale nemění se to, že blog pro mě byl vždycky píseček, kde jsem si dělal bábovičky po svým a nelámal si hlavu, jestli se mezi ně sem tam připlete nějaký hovno.

Leave a Reply

Your email address will not be published.