Šarlatán postoupil do shortlistu na letošního Oscara v kategorii mezinárodní hraný film (ne, že by tahle kategorie po loňském oscarovém triumfu Parazita napříč škatulkami měla nějaké pevné hranice). V létě jsem s Šarlatánem dost bojoval: dal jsem mu v recenzi po velkém rozvažování jen tři hvězdičky z pěti, protože vím, co Agnieszka Holland dokáže (Evropa, Evropa!). Ale právě kvůli Agnieszce mu tu otevřenou cestu za Oscarem přeju: kdyby se propracoval do dalšího kola, byl by to její čtvrtý nominovaný film. A kdyby vyhrál, bylo by to i za všechny ty filmy zpětně. Oscara bohužel dostane Chlast, ale o tom jindy; teď o tom, že na Cenách české filmové kritiky před pár dny Šarlatánovi vyfoukla cenu za nejlepší film Krajina ve stínu, čehož jsem se bál, ale až do hořkého konce doufal, že to tak nedopadne. Krajina ve stínu je populistická svým jen zdánlivě nepopulistickým hlazením proti srsti nacionalistických nálad, pohodlná zdánlivě nepohodlným rozvržením postav, úhledná jako omalovánka pro žáky sedmé třídy ZŠ. Tož ještě před Oscary (nominace 15. března, udílení 25. dubna) uvidíme, jak se věci semelou na Českých lvech (udílení 6. března), kde má Krajina ve stínu patnáct nominací a Šarlatán s Havlem po čtrnácti. (Nejlepším českým filmem roku 2020 jsou pro mě Žáby bez jazyka, ale ty nebyly na Ceny kritiky nominovatelné a na Lvech nic nevyhrají.)